Dobrý den, přečetl jsem si Váš smutný příběh. Těžko radit, ale neřekl bych, že pozdě bycha honiti, je třeba se s tím porvat. Dám Vám názor muže, ještě k tomu mladšího. Víte prožili jste si hodně, jste velice odolná a rozumná žena, vlastně Vás oba obdivuji. Víte věc je složitá, poslední léta jste museli tvrdě pracovat a překonávat překážky. Váš muž neví co dělat, má Vás rád, má rád své děti, ale.. Ono chlapi nesnáší stereotyp, vybudovali jste z ničeho mnoho za spousty překážek. Oba jste se obětovali pro blaho rodiny. Snažíte se dát mu maximum, přesto něco chybí. Zkuste možná méně pracovat, kapku se méně fixovat na děti a naopak se věnovat více manželovi. Zajeďte si sami někam na víkend na chatu, vodu pod stan, i když si myslíte, že třeba jste na to staří, jděte večer do divadla nebo na pivo nebo grilovat. Zkuste jej svádět. Pokud manželovi ukážete, že nejste pouze matka, ale i přítel a milenka bude to lepší. Domov není pouze místo s vypranými věcmi a uvařenou večeří. Možná má dojem, že mu ujel vlak, že již navždy bude nosit výplatu hodné manželce, mít své dvě děti a nečeká jej nic nového. Chlapi nehledí pouze na nohy a prsa žen, ale občas kupodivu třeba na to, jaký může být vztah pestrý. Je to můj názor, těžko radit, detaily neznám. Držím Vám pěsti. Hans