Ještě to mám všechno v živé paměti a proto si myslím že budu objektivní.
Porod v Třinecké porodnici byl pro mně něco úžasného, skvělý přístup personálu a hlavně jsem celou první dobu porodní proskákala na balónu pod teplou sprchou. I když mi stále nabízeli epidurál já jsem ho odmítla a opravdu nebyl třeba.
Samotný porod jako takový byl už ta tečka a opět zabodoval ten skvělý přístup lékařů, netrvalo ani patnáct minut a můj malý poklad byl na světě. Ten krásný pocit co mně zalil si budu pamatovat do konce života, protože něco takového už asi nikdy nezažiju.
To jsem ale netušila co mně čeká na oddělení šestinedělí. Kdybych měla známkovat jako ve škole tak bych jim dala za pět a to ještě s vykřičníkem. Přístup sester otřesný a ještě vám nic nikdo nepoví. Malý měl silnou žloutenku proto musel tři dny ležet pod světlem, ale nikdo mi k tomu nic neřekl, jelikož jsem byla vystaverna stresu mléko se jaksi nechtělo dostavit ale oni mně stále nutili kojit i když ksem jim vysvětlovala že mléko nemám, poté byl malý dehydrovaný a měl špatné výsledky krve a opět žádné informace mi nikdo nepodal. Nakonec primář dětského oddělení nařídil dávat Nutrilon co dně hodiny a malému se vše začlo dostávat do normy. Toho strachu co jsem prožila se zasloužilo o to že menám mléko, ale to ty sestry asi vůbec nezajímá. Kdyby mi alespoň ukázaly jak ho mám koupat, tohle je moje první dítě a jak víme žádný učený z nebe nespad.
Takže závěrem porod jako takový a jeho vedení je na jedničku s hvězdičkou ale ze šestinedělí co jak nejdříve pryč.