Deti nepatri statu, ale ani rodicum....ja jsem do skoly chodila rada, citila jsem se svobodna alespon na nekolik hodin od direktivni vsevedoucnosti mych vlastnich rodicu, povolanim ucitelu, mela jsem spoustu kamaradu a byla jsem oblibena a pokazde predsedkyni tridy. A to zadne krouzky a sportovni odpoledne nenahradi, vzpominky na skolu jsou jedinecne. Muset posilat deti nekam, kde vladnou nasili a drogy, je hrozne, lze se tomu ale vyhnout, skolu povazlive vybrat, prostredi neustale sledovat, s ditetem hovorit....mit za zadkem cele detstvi jen vlastni rodice a jejich postoje, nemit moznost konfrontace s nazory jinych dospelych a spravneho odboje, kdy cela trida zdrhne a nejde na odpoledku a je z toho prusvih...to mi pripada opravdu silene a mym vlastnim detem ani sobe bych to neprala...