Opravdu Vás obdivuji. Sama pracuji několikrát ročně s dětmi z DD všech věkových kategorií a vím, že to není vždy snadné. Jejich city jsou trošku jiné, než jiných dětí, chtějí dávat víc lásky a i ji dostávat, ale o to horší je pro ně i pro mě se pak loučit. Občas se setkávám s těmi, kteří možná nejsou psychycky vyrovnaní, nebo mají třeba nízké IQ díky alkoholismu matky v těhotenství, ale ne s těmi přímo "postiženými". A tak jsem mnohokrát uvažovala, jestli si v budoucnu nějaké dítě adoptuji (je mi 20), ale vždy tam byl dodatek, že jedině zdravé. A tak opravdu obdivuji rodiče, kteří jsou ochotni si vzít dokonce dvě děti s postižením. Přeji tedy plno sil a krásných zážitků, ty určitě přijdou.