S tím odnášením miminek po porodu je to takové sporné. Ze svého pocitu, k t e r ý n i k o m u n e v n u c u j u jsem nakonec byla ráda, že Agátka spí u sestřiček. Po císařském řezu, kdy je mamina unavená (JÁ: noc před plánovaným porodem probrečená - takže opuchlé oči, slabý spánek, vstávání ve 3/4 na 5, protože umytí, měření teploty, klystýr, oholení ....) a čekání s oblbujícíma injekcema na porod, který proběhl před půl jedenáctou. Pak samotný porod, uklidňující a tišící injekce - byla jsem ráda, že mi Agátku přinesli ukázat během odpoledne a že jsem mohla spát. Ten den žádné návštěvy, pouze přísun léků proti bolesti a pořádně odpočinout. Den po porodu už mi ji přinesli - pěknou, nakrmenou, spokojenou na celou dobu návštěv - 12.00 - 17.00 a byla jsem zas tak unavená, že jsem byla ráda, kdy si jí sestřička vzala na starost. Nejsem žádná frfňa, prostě za ten den, kdy do vás rvou všechno možný, celý den je kolem Vás šrumec, teď to vzrušení z míma, návštěvy, jizva bolí, nemůže se člověk pořádně ani sehnout k miminku, fakt bylo dobrý, že byla u sestřiček v dobrých rukou. V něděli už byla u mne celý den (rodila jsem ve čtvrtek) a tak to už zůstalo. Byla jsem ráda, že to tak bylo. Nenervačila jsem, odpočinula jsem si - je to prý docela velká operace a tím i velký zásah, mlíčko se pěkně tvořilo a k miminku mám vztah stejný jako každá jiná maminka.
Jinak Agátka už má 5 měsíců a 14 dní, asi 8 kg a chodíme teď v Chomutově plavat. Je to akvabelka.

Jinak v té předešlo zprávě jsem to spletla, rodila jsem v Chomutově, ne v Žatci, i když jsem ze Žatce. Mischa