Já sama jsem maminka těžce postiženého dítěte. Které potřebuje neustálou péči.Můžu potvrdit že začátky pro mne byly těžké,ale nejen pro mne ale pro celou rodinu. Prošla jsem tím,že mi v porodnici říkaly abych dala mého syna do ústavu.Proč??? Je to přece moje dítě jako ty tři co mám doma zdravé. Začala jsem bojovat i za malého.Nyní je mu 8 tet.Je mentálně i tělesně postižený, ale je to moje sluníčko.Pravdou je,že jsme prodělali různé operace,kde v té chvíli se člověk cítí úplně nadně.Potom dojedete domů a všechno se mne spadne a jedeme dál.Nejsem s těch co se za svého syna stydí. Jezdí se mnou kde se dá. Dokonce jako pyšná matka jsem poslala jeho fotografii do soutěže v novinách,kde vyhrál diplom(sluníčko Slováckých novin).Život je přece krásný i když máte tyto problémy.Všem rodičům kteří mají doma postižené dítě přeju hodně štěstí a lásky.Je to vaše dítě a potřebuje vás.
Irena Matějková