Porod na Slovanech proběhl přesně opačně než jsem chtěla...v plánu jsem měla, že pokud to bude opravdu moc bolet tak budu chtít epidurál, nechtěla jsem nástřih a hlavně jsem chtěla manžela u sebe v první době porodní, to že bych si mohla zvolit pro sebe lepší polohu než na zádech - s tím jsem ani moc nepočítala. Když to tedy skutečně začalo bolet a já jsem to nebyla schopná vydýchat a tělo aniž bych chtěla začínalo tlačit, ptala jsem se sestry jestli by mi mohli něco dát na ty bolesti. Sestra se moc netvářila a říkala, že až přijde paní doktorka (která měla přijít za hodinu a půl), ta ale přišla až v době, kdy už končila první doba a začínala druhá - smůla! Po celou dobu kdy jsem tam tedy trpěla jsem jim jasně dávala najevo, že tam chci manžela (říkala jsem jim ať ho zavolají, ptala jsem se jestli ho můžu zavolat - odpověď byla ne). Jejich snaha nevpustit na sál otce je příliš velká. Tvářili se, že mu chtějí dopřát klidný spánek, že by tu byl zbytečně - kdyby nespal pár kilometrů od porodnice asi by porod vůbec nestihl. Potom když už se malý klubal tak mě nastřihli aniž by se zeptali. To, že když jsem přišla na porodní sál a musela při kontrakcích ležet na zádech a vykřikla jsem bolestí, se sestra začala smát, budiž, ale v průběhu celého porodu sice odváděli dobře svou práci, ale rozhodně se nesnažili ani trochu mi ulevit nebo se ke mě chovat jako k člověku. Když by rodili stroje - byla by to pro ně skvělá práce!
Chvíle po porodu byly mnohem lepší, na oddělení šestinedělí se sestry i doktroři a veškerý personál choval mile, pomáhal jak mohl. Dělali všechno, aby jak matka tak i dítě byli v pořádku. Pokud vám "ruply nervy" tak vás utěšovali i uklízečky.
Zkrátka pokud by šlo rodit někde jinde a potom ležet na Slovanech bylo by to asi nejlepší.
Doufám, že v nové porodnici už nebudou porodní boxy (plechová kóje se šoupačkama, kde bych nenechala rodit ani zvíře)