Ahoj Lílo,
to, co jsi napsala, cítím taky, jen jsem to jaksi nedovedla vyjádřit. Myslím si, že když budu cestovat nebo dávat dětem cokoliv navíc, pak můžu uvažovat o tom, že třeba nemůžou mít něco jiného. Připadá mi ale zvláštní zavřít dítě doma, aby se nesetkalo s realitou...Jenže myslím, že spousta z těch, kteří sem psali, takhle nepřemýšlí. Stejně ale nevím, co se rozumí pod tím: studovat doma, protože ředitel základní školy může dítěti doporučit individuální školní docházku - ta právě spočívá v možnosti učit se doma a pouze být přezkušován. (Je to ale něco jiného než domácí škola!! Dítě je v kontaktu se školou pravidelně - den nebo dva v týdnu, pokud to jde.)Na škole (střední), kde jsem učila dřív, byla jen povinnost dvojího přezkoušení za pololetí a čtyř konzultací. Mně na tom jen zaráželo, že individuál většinou požadovali rodiče a že tento způsob výuky byl skoro bez vyjímky zneužíván...Naopak studenti s problémy (a někteří je měli velké) většinou do školy chtěli chodit, protože tvrdili, že je příslušnost ke kolektivu "drží" a nutí pracovat. Byla to střední škola a tedy jiná věková kategorie, ale taky už vlastně ty "děti" měly možnost vyjádřit vlastní názor, což malé dítě nemá...