Ano, nejsem diplomatka...byla jsem skutecne zhrozena. Vy jste to vyjadrila lepe, myslim ze postizene deti by mely byt "normalni" soucasti obcanske spolecnosti, tedy ne je odstavit do ustavu jak nekdo psal. Nepochopili jste me, vyjadrila jsem svuj nazor skutecne bez obalu - jirikovi i sobe mozna jeste vice ublizili tim, ze se na nej nebyli podivat. Obrovska, nepochopitelna chyba, za kterou plati tim, ze mohl byt nekdo (i jirik) poranen, at dusevne ci fyzicky. Mozna mu mohli ublizit vic tim, ze si ho vzali a pote vratili..kdo vi?
A za druhe, zdravy rozum musi byt na prvnim miste.
JInak, jak nekdo psal ze deti u me neziskaji nic, a ze jsem necitliva, tak nevim co dodat...ja i dite, ktere si beru domu, si "vyzkousim" - nemusime si vzajemne sednout, tedy hlavne ja diteti, ale muze tam byt neco kvuli cemu bych se i ja necitila dobre...a k tomu pobytu, beru si chlapce, 16 let, ktery u nas travi vikendy a prazdniny. Mysli si, ze jsme skutecne citlivi, a ma nas rad. Radi bychom mu pomohli i financne nebo jinak ve startu do zivota. Nedelam rozdil mezi nim a mymi detmi. Jestli k nam jezdi na akce, to se musite zeptat jeho, ale je pravda ze treba na diskoteku ho pustim..jednak mu verim, a i kdyz jsem ho driv nenapadne hlidala, snazim se ho tou vetsi volnosti vychovat k tomu, ze nesmi zklamat mou duveru.. a on to vi. Brala jsem si i postizenou desetiletou holcicku, u ktere jsem uvazovala i o adopci. Ale bylo ji daleko lepe v ustavu, kde mela kazdodenni rehabilitace, peci, a u nas travila opet vikendy a prazdniny...mela tam svou komunitu, sve pratele, kteri na tom byli stejne a my kazdy den telefonovali, dvakrat tydne zajeli, sli na zmrzku, do zoo...a na vikend byla u nas. Prijde mi to naprosto prirozene. Opet jsem to vyjadril trosku bez obalu, ale jinak to nejde. Deti miluji, ale sve vlastni bych takto nikdy neohrozila. Chci se jim venovat, potrebuji se jim venovat, a nemohu delat rozdily mezi mymi a cizimi, at v pozitivnim ci negativnim smyslu. Jirik zabiral prilis casu, sil a byl nebezpecny. A uz to se dalo zjistit. Mohli dat domov diteti, ktere by bylo "v poradku", nebo melo vadu se kterou se da bez problemu fungovat v prumerne rodine....a to by dnes bylo stastne.
Nicmene, jsem rada ze pani tusim Katerina mela odvahu napsat sem svuj pribeh - je to poucne. Vse, co rozpouta diskusi a prinuti cloveka premyslet je poucne.
S uctou
"zhrozena"