Ahoj Patri,

Plně chápu co teď prožíváš a že hledáš pomoc kde se dá.
Náš syn touto nemocí onemocněl v 17 letech, tj. před třemi léty. Jeho změnu chování jsme prvně přisuzovali pubertě, ale po čase se nám to začalo jevit jako duševní porucha. Vůbec nemluvil, dovedl hodiny stát na jednom místě, celé okolí podezříval, premiant školy tak tak prošel třetím ročníkem školy a nakonec ji přestal navštěvovat úplně. Nic pro něho nemělo smysl, všude viděl spirály a hlavně slyšel hlasy které mu namlouvaly něco co on sám ve svém nitru nikdy nechtěl připustit. Byli jsme nuceni ho odvézt do léčebny do Opavy a nám se zhroutil celý svět. Nedovedla jsem si ani za mák představit co bude dál.
Ale člověk nesmí nic vzdávat, o tom jsme se přesvědčili. V léčebně si sice pobyl asi tři měsíce, ale momentálně ambulantně navštěvuje svou psychiatričku, psychologa, užívá léky a troufnu si říct, že prožívá plnohodnotný život. Dodělal školu, našel si přítelkyni... Občas sice na něho sedne splín a mývá daleko větší změny nálad než před tím, ale i tak si myslím, že jsem to zvládli. My jak my, ale hlavně on.
A rada? O té nemoci si zkus najít hodně informací ale neber to doslova. Tato nemoc má samozřejmě u každého člověka jiný průběh. Najděte dobrého psychiatra, psycholožku a pomůžou Vám. Nic nenechávejte náhodě a hlavně si nemyslete, že to přejde. Samo opravdu ne.

Přeji Vám mnoho úspěchů a štěstí Eva

PS: Pokud to chceš probrat trošku podrobněji, email jsem nechala v záhlaví.