Dobrý den,
naší dceři Anetě je 28 měsíců. Už si umí říct, že bude čůrat (nebo kakat), ale odmítá jít na nočník, záchod, na trávník - odmítá vše kromě plínky. Bývala doba, kdy absolutně odmítala sedět na nočníku. Po vteřině se s hurónským řevem zvedla a šla od něho pryč. Pak jsme zkoušeli záchod – a nic.Manželka ji zkoušela nechat bez plíny – ani kapka, ale po nějakých dvou třech hoďkách a několika marných pokusech o vyčůrání do nočníku nebo záchodu (když přitom všude seděla x minut a pro rozptýlení poslouchala pohádky apod.) začala „kňučet“ a sama si donesla plínku. Okamžitě po nasazení plínky řekla „čůrám“ a bylo na ni vidět, jak moc se jí ulevilo. Máme pocit, že čůrání a kakání mimo plínu je pro ni synonymem něčeho nečistého a „fujtajblového“.
Přemýšleli jsme, jestli jsme ji nezpůsobili v minulosti nějaký blok, ale vzhledem k tomu, že na nočníku už vydrží, říct si umí (nebo svou potřebu aspoň oznámit) , sama o sobě říká, že je ostuda a že by měla čůrat do nočníku a ne do plíny, ale skutek utek´ - už nevíme. Máme stále čekat nebo už je čas začít to řešit jinak ? Podle mě je to jen a jen v její psychice.
Děkuji za vaše rady a zkušenosti.