I já jsem ráda za tento článek. I u nás je s nočníkem "potíž". Respektive je moje 22 měs. dcera mojí tchyní tlačená na nočník. I u nich se to asi tak dělalo. Jeden čas dcera vůbec nechtěla sedět na nočníku, vzpírala se a měla hysterický záchvat. Tak jsem ji nenutila. Na nočník ji dávám ráno a po odpoledním spaní, někdy i přes den, už na něm vydrží sedět, ale potřebu udělá víceméně náhodou a má z toho velkou radost. Sama pak nese nočník vylít do záchoda. Ale sama si neřekne. Neřeším to. Ono je totiž lépe si o tom všem přečíst nějaký článek nebo knížku, kterou psal odborník a neposlouchat rady našich babiček. Nedávno se mi dostala do ruky kniha z roku 1951 Naše dítě a tam píšou téměř pravý opak toho, co se ve výchově razí v poslední době. Člověk taky musí dát trochu na svoji intuici, dle mého názoru prostě napoví mateřský cit. Kniha např. radí zásadně dítě nechovat, když pláče. Já se tedy přiznám, že bych to nevydržela. Neumím si představit, že bych mrňouska nechala plakat, podle mne je to nesmysl. Abych se ale vrátila k tomu nočníku - koupila jsem si knížku od MUDr. Zdeňka Matějčka o výchově a vývoji dítěte od narození do šesti let. Kromě jiného se tam píše i o vysazování na nočníček. Pan doktor radí vysazovat na nočník zhruba od 15.-18. měsíce a dále píše, že dítě pozná, že se mu "chce" opravdu až kolem 2. roku. A pak to prý skutečně může být ze dne na den nebo záležitost jednoho týdne. Tudíž mi připadá i zbytečné se s tím nějak trápit a hledat v tom problém. Určitě ne před druhým rokem.