Ahoj Káčo,
už jsem zase tady. Tvoje pouť těhotenstvím se neodkladně blíží k vysněnému cíli a já už se těším, až to miminko bude mezi námi. Ale chtěla jsem ti připsat pár tipů nebo názorů k tomuto poslednímu příspěvku. Tak jednak si myslím, že Hanka má pravdu. Je skvělé, že mimčo bude mít od začátku vlastní (zcela určitě krásný) pokojíček, na jeho objevování světa a do budoucna to bude bezva věc, ale jinak bych vůbec nepřemýšlela, kam umístit na první měsíce postýlku. Jedině a pouze co nejblíž k té tvojí. Když už pominu bezpečnost, že máš miminko stále u sebe a teoreticky "na očích", tak nejhlavnější je v tomto případě praktičnost. Až budeš v noci klimbat s malým savcem u bradavky, pochopíš. Navíc leckdy se mrňous v noci jen zavrní, stačí ho pohladit, strčit dudlík, chytit za ručičku, přece jen asi potřebuje mít nějaký pocit bezpečí a blízkosti maminky. Káčo, není to můj vynález, ale neznám jedinou kamarádku, která by to nakonec nedělala zrovna tak. A teď ještě jeden tip z řady těch praktických. Když se nám narodila Miška, bydleli jsme ještě v malém bytě a prostoru nebylo nazbyt. Náš taťka vymyslel úžasný zlepšovák na koupání, respektive na vaničku. Na strop v koupelně navrtal lustrhák (tuším, že tomu tak chlapi odborně říkaj) a ještě jeden vrazil do zdi ve výšce očí. Potom provléknul ušima vaničky šňůru na prádlo (umělou) a zbytek si asi domyslíš. Říká se tomu kladka, pokud si ještě pamatuju trochu z fyziky. Akorát si už nepamatuju, jestli musel taky znehodnotit tu vaničku anebo v ní už byly ďourky. Visící vanička u stropu sice nepatří k vrcholům estetiky, ale aspoň nikde nepřekážela a byla kdykoliv k dispozici. Tak třeba se ti to bude hodit. Káčo, měj se hezky, už ti to letí ke konci, tak stále držím palečky. Ahoj Šárka