Chvála Bohu za tento příspěvek. Už jsem při čtení začínala mít "depku", že jsme to s dcerkou nějak uspěchaly. Na nočník totiž "chodí" pravidelně při každém přebalování od svých osmi měsíců. Vykoledovala si to sama tím, že při každém přebalování vyčíhla ten správný okamžik, a jakmile jsem sundala plínku, začala čůrat. To bylo praní:-) Bylo to až neuvěřitelné, úplně mi připadalo, že to dělá schválně. (I když vím, že svěrače asi ještě nemá až tak pod kontrolou.) Že ji posadím na nočník mě napadlo asi po týdnu nepřetržitého praní. Šup tam s ní a už na něm zůstala. Hned napoprvé se i vykadila! Od té doby nezůstane nočníček prázdný.Čím dál častěji si dokonce zavolá "a,a". Sami jsme z toho trochu paf. Ale je pravda, že se jí na nočníku moc líbí a mám co dělat, abych ji z něho dostala. Vím, že to není zrovna ok, že si tam spolu chvilku hrajeme, ale jsou to jedny z mála okamžiků, kdy ji udržím na místě. Taky mám trošku obavu,jak píše autorka článku,že si malá vypěstuje reflex a nebude umět v létě "na kanálek", ale jak to řešit? Přece ji nepřestanu posazovat na nočníček, když se jí tam tak líbí :-)