Taky jsme měli podobné problémy. Malý /asi mezi čtvrtým a pátým rokem/ nechtěl chodit spát. Vyloženě se děsil, že už je večer. Vždycky už ráno se ptal, jestli náhodou nebude večer.
Měl strach ze spánku, říkal, že bude vzhůru až do rána. Bylo to hrozné, ostatní rodiče zvykali děti spávat samotné, a my jsme měli co dělat, ho do té postele dostat i s naší přítomností. Naštěstí to tak nějak pominulo, a nyní je to v úplném klidu. Nebojí se večer ani zůstat sám doma /mám rodiče vedle v domě, když tam potřebuji odskočit/. Jinak je malý taky citlivý, protože již ve dvou letech brečel, když jsem mu četla pohádku, jak se zajíček stratil. Hodně zdaru, a pevné nervy.
Jo ještě měl pekelný strach ze všech panáků a masek. A ještě dnes našel ježibabu loutku, tak jsme ji museli odnést na hůru, protože se jí tak bál, že když byla na chodbě, tak odmítal chodit na záchod. Holt každý jsme nějaký.