Oba moji hoši se v noci pravidelně budili.Jelikož je mezi nimi dvouletý věkový rozdíl,nespavost staršího skončila jen krátce před tím,nežli se narodil mladší.Strávila jsem tedy čtyři a půl roku přerušovaného spánku a bylo to přesně tak příšerné,jako popisuje článek.Starší chlapec se "naučil spát" ze dne na den,takže jsem si zpočátku myslela ,že umřel a běhala se dívat do postýlky ,proč nebrečí.Mladšímu jsme museli pomoci.Byly mu už dva roky,pořád se budil ,když jsme si ho nevšímali,samozřejmě hrozně vřískal.Zkusila jsem vydržet,ale 15 minut mne obvykle udolalo.Trpělivě jsem čekala a čas od času zkoušela nechat chlapečka chvíli vřískat.Dokud plakal dlouho a neutišil se ani po 15-20 minutách,usoudila jsem ,že ještě není ten pravý čas a nechávala jsem se budit.Jakmile jednoho dne zkrátil řev na 5 minut a pak usnul ,řekla jsem si ,že je ta chvíle nastala,přestala jsem reagovat a dítě spalo od té doby v noci dobře.
Metoda,popisovaná v článku ,vypadá velmi účinně ,nicméně připadá mi velmi necitlivá.U mého mladšího chlapečka docházelo často k nočnímu pláči ,který bych byla ráda utišila i za cenu nočního vstávání,ale on plakal zoufale dál,neutišilo jej vůbec nic,bylo vidět,že mne vůbec nevnímá a je plně soustředěný na svůj problém,který maminka evidentně nemůže vyřešit.
V době ,kdy děti špatně spaly,měli jsme u nás zaveden systém "dospávání".V létě,když jsme byli u babičky,ta dobrá žena si v 6 ráno převzala dítě(děti) a já jsem spala ,co to dalo 3-4 hodiny.Děti absolvovaly ranní procházku a babička měla skvělou kondici.Je to dobrá metoda,najde-li se dobrovolník,ráno totiž člověk hned zase hezky usne,kdežto třeba odpoledne z plné aktivity se dospělému usíná hůř.
Že je dětská nespavost závažnou záležitostí jsem si uvědomila po oněch čtyřech a půl roce: zjistila jsem ,že nedokážu spát v jednom kuse více jak 3-4 hodiny,teprve po několika měsících jsem spala celou noc bez probuzení.