Tak jsem si precetla vsechny prispevky o vztekani, abych nepsala neco co uz tu bylo. Musim rict, ze se mi taky osvedcilo, pokud mi nervy neodesly nekam pryc. Vlastniho vztekani si nevsimat a prevest pozornost nekam jinam. Rozhodne ne neco na ten zpusob jako "kdo si da bonbonek?", ale deti treba rady pomahaji, takze "kdo mi pomuze sbirat noviny, mýt nádobí,číst knizku, zametat a tak pod." Ale nekdy na to clovek proste nema nerv, nebo okoli je nema, nervy. Nejlepsi je asi je nechat byt a o lidech co se ksichti si myslet svoje. U starsiho jsem to potom resila tak, ze jsem ho nechala vyvztekat a potom mu zkusila vysvetlit, ze uz neni maly /to mu bylo 5/ a ze uz by mohl vedet, ze vztekani nicemu nepomuze. Nekdy to zabralo.
Preji hodne stesti, a hlavne si uvedomit, ze nikdo neni bez chyb a se stale dobrou naladou.Myslim, ze je dobre, kdyz si to deti take uvedomi.