Jestli vůbec někdo čte tyto zprávy v táborské nemocnici,pak bych ráda reagovala na jednání jedné ze sester. Mému synovi bude skoro rok a pocity,které mám okolo jeho narození jsou smíšené.Když mne přivezl manžel na tzv. hekárnu,měla jsem kontrakce po minutě,a hlavně teplotu 39°;sestra , která mě přijímala byla velice laskavá,ulevilo se mi,že budu mít spřízněnou duši. Po čtyřech hodinách je teplota na 40°; lékař pl.vodu píchl,naprosto zelenou až černou. Po dalších 2 hodinách v bolestech se střídají směny a přichází nová sestra,která aniž by znala můj zdravotní stav -i můj první porod byl rizikový- to jsem ovšem věděla asi jen já- mě doslova uzemní, že jestli chci dělat histerické scény,tak jsem měla jít rodit do Prahy_-tam mám totiž trv. bydliště.Podotýkám, že jsem se pouze snažila dýchat jak radila první sestra a -to přiznávám,jsem zasténala.Situaci musel vyřešit až /díkybohu/ přítomný manžel,který sestru,ještě po několika zlých glosách,poprosil, aby mě nechala být nebo bude nucen zavolat lékaře. Porodila jsem po dvanácti hodinách v těžkých bolestech syna,4,45kg,který to celé málem nepřežil. Okamžitě byl převezen na JIP s dýchacími problémy,a navíc se spálovým bacilem.Jen díky MuDr.Bláhové , která včas nasadila vhodná antibiotika jsme mohli po 10 dnech nemocnici opustit.
Když jsem obdržela zprávu o porodu,k mému úžasu tam opět stálo -rizikový.Mnohému se jistě dalo předejít,vše nakonec dobře dopadlo, ale sestra,která to ráno sloužila zkazila dojem jedné šťastné rodině.Proč? Vždyť tolik mladých sestřiček čeká na příležitost.Bohužel neznám jméno této sestry,ale dělá ostudu celému kolektivu. Copak sama neví,jak občas pomůže vlídné slovo a v porodnici obvzlášť? Ostatním patří náš dík.