Ahoj Mirko,
upřímně řečeno, já patřím spíš k zastáncům možnosti domácího vzdělávání (pozor! možnosti, ne masového rozšíření - to by znamenalo, že česká škola nestojí za nic). A dokonce jsou i chvíle, kdy o něm uvažuju v souvislosti s naším Juniorem. Zatím doufám, že se mi pro něj podaří najít školu podle mých představ. Co si budeme povídat - je jednodušší dát dítěti ráno na záda aktovku a až do oběda se nemuset starat:-). Ale jako záložní možnost připouštím i domácí vyučování (pro prvních pár tříd, ne až k maturitě!).
Já sama jsem ZŠ moc ráda neměla. Dost jsem se tam nudila. "Naštěstí" jsem byla poměrně často nemocná, takže první stupeň jsem v podstatě odstudovala dálkově doma s mámou. Mého muže označila paní učitelka v 1.třídě za nevzdělavatelného a navrhla jeho přemístění do zvláštní školy (odmítal s ostatními číst slabiky, protože měl pod lavicí rozečteného Toma Sawyera:-)). Když tak dám dohromady naše zážitky ze školy a dosadím do toho našeho energického potomka, děsím se, co s ním škola udělá (a co on udělá se školou).
Nemyslím, že mám nějak mimořádně talentované dítě. V něčem je napřed (nebo je snad běžné, že čtyřleté dítě umí připravit preparát na mikroskopování?), ale na druhou stranu je ve spoustě věcí strašný "truhlíček". Ale za tu dobu, co se máme, už vím, kudy se jeho myšlení ubírá a jak mu něco nového vysvětlit tak, aby to co nejrychleji pochopil. V tomhle bych viděla největší výhodu domácího učení - v individuálním přístupu. Mám zkušennosti s učením ve škole i s doučováním a můžu říct, že to, co 25 dětem vysvětluješ 45 minut (a mnohdy bez úspěchu), jednomu dítěti vysvětlíš za čtvrt hodinky (když se vžiješ do jeho logiky uvažování).
Jako nepřesvědčivý mi přijde argument, že doma vzdělávaným dětem chybí kolektiv vrstevníků. Tenhle argument podle mě trochu předpokládá, že chceme z dítěte vychovat především nevyčnívajícího člena šedé masy a ne samostatnou osobnost. Nehledě na to, že jsou tu odpolední mimoškolní aktivity a ty nemusejí znamenat, že děti, které se jich účastní mají stejné zájmy. Alespoň já jsem přesvědčená, že prvňáček nechodí na angličtinu ze zájmu o jazyk, ale proto, že si to přejí rodiče (a jinak ho víc baví třeba fotbal). Navíc, pokud už bychom se odhodlali domácí školu zrealizovat, šlo by nejspíš o společné vyučování tří dětí ze třech spřátelených rodin, takže by měly i "klasické" spolužáky.
Jinak souhlasím s Tebou, že by to chtělo pořádnou koncepci a standardizované testy, aby bylo podle čeho srovnávat děti vzdělávané ve škole a doma.
Jo, a já sama určitě neusiluju o udržení nadvlády nad dítětem, protože tu jsem ani nikdy neměla :-)) A zkažený? To už je ze školky (nedávno řekl tatínkovi, že je "pěknej vůl" - jeden ze školkových kamarádů má staršího bratra, tak prcky poučil).