S velkým zájmem jsem přečetla všechny příspěvky. Ráda bych se podělila o své zkušenosti se svým vnukem. Dcerka mi totiž s obavou sděluje,že na nočníku vydrží Adámek tak 10 vteřin a prchá.
Chodí totiž od 10měsíců za jednu ruku a od necelých 11 měsíců lítá sám jak hříbě. Je to usměvavý kluk,který vše ochutnává (tužka + papír na malování).Tužku mu z pusinky včas vezmu,ale než ji odklidím do bezpečné zóny,sní kus papíru. Z mluvených slov
umí jen "táta,hele,deda,bú" . Kdzž mu ale řeknu Adámku, podej knížku,balonek,auto,botičku,kostky,všecho přinese správně.Když pije z hrnku,pobryndá se, ´jíst sám také neumí.Lžičkou se trefí do pusinky, ale potrava je už jinde (na stolku nebo na bryndýku).
Zao umí pěkně tančit při hudbě,pusinku si sám plenou utírá také,ale radši ji matlá packou.Kostky dá na sebe dvě a vůvec ho to nebaví.Rád běhá, skáče houpe se ,leze na křesla a gauč a miluje hračky,které vydávají melodie. Mluvíme na něj pořád.Až
jsem si říkala,jestli to nepřeháníme.(básničky,říkadla,veršovánky,písničky ....)
Teď má období ničení všeho nač sahne.Natahne se po nás k pomazlení, vezmem ho do náruče, on se krásně přitulí a buďto při
tom kousne nebo štípne nebo něco podobného. Když mu řeknu au to bolí, začne plakat. Tak nevím.... Stejně jsem jsem přesvědčená,¨
že mám fantastického vnuka.
Jana