Jane,
vidím, že si rozumíme. Jinak ke zmíněné zprávě jsem se zatím nedostala - byli jsme opatřovet "rostlinnou" stravu - sbírat houby a domlouvat mletí pohanky:o))) Pokud jde o knihy, které jsem na dané téma četla - většina přísných vegetariánů argumentuje podobně - tím, že člověk se některými znaky (vnitřními) blíží spíše některým vybraným býložravcům než masožravcům a tedy není uzpůsoben na příjem masa. Já osobně - a tady mě žádný vědec nepřesvědčí - si připadám mnohem příbuznější se šimpanzem než dejme tomu s kapybarou...Naši nejbližší příbuzní - velcí primáti - jsou prakticky všichni všežraví...Argument, že (třeba) hlodavci mají to a to neobstojí - mezi nimi jsou jak býložravci, tak všežravci a i třeba morčata nebo křečci přijímají mléko velmi ochotně a dobrovolně (ne ovšem ve velkém množství).Je pravda, že oproti tygrovi mi přebývá slepé střevo, jenže oproti koni mi zase přebývá pár zubů (a chybí kopyta a pár metrů střev...) Upřímně - studovala jsem jak autory anglické, tak americké a polské - argumentace mi připadá velmi jednostranná a podobná...Jen mě překvapila poznámka jednoho z polských (? - zmíněná kniha není v mém vlastnictví) vědců, že i dobytek pojídá drobné živočichy -
slimáky, hmyz atd., kteří z trávy určitě neutečou, když vidí krávu nedaleko... Tento člověk podporuje vegetariánství a pokud to jde, syrovou stravu.
Ještě velmi rychle k vaší argumentaci o zabíjení zvířat - zabíjení rostlin nevadí? Nebo vadí jen to, že se zvířaty se jsme schopni ztotožnit? Mám empatické schpnosti a je pro mě např. extrémně obtížné pobývat v místnosti, kde usychají květiny - a většina dětí to vnímá také. Je nezvratně dokázáno, že rostliny vnímají lásku, ketrou jim věnujeme - jak to, že jejich zabíjení a pojídání je morální? Myslím si ale, že bychom měli každému nechat, co jeho jest...(Ještě dovětek - znám koně, který má rád řízky...)