Fakt má každá své pro i proti. Davídek se narodil na Obilňáku a Simonka v Bohunicích.
Obilňák: nic moc porod, žádné soukromí, hrozně moc lidí, neosobní, neochotní, nikdo nic neřekl, každý si "sáhnul" a šel pryč. Klasika: oholení, klystýr, nástřih, "porod do kopce", po porodu jsem dvě hodiny ležela na studené chodbě a čekala až mě odvezou na šestinedělí. Na šestinedělí úděsné záchody a sprchy, pokoje po čtyřech - no hrůza, vybavení jak z minulého století. Návštěvy museli stát na chodbě, nikdo nesměl na pokoj a mimi nesmělo ven. Obrovská podpora kojení. V tom má Obilňák veliké plus.
Bohunice: bezva porod, soukromí, přítmý, každý všechno vysvětlil, u porodu byla jen jedna osoba a posléze pan doktor, který vtipkoval, bez holení, klystýru a nástřihu, porod na boku, hned bych tam rodila zas. Na šestinedělí pokoje po dvou, velmi milé a ochotné ženské sestřičky. Dětská sestra je tam na celé oddělení jedna, z čehož plyne že nemá čas se každému věnovat. Takže si maminy radí mezi sebou. Běžně dokrmují a nedodržují desatero :( Já si chodila pro dokrmy (jak nařizovali) a vylívala je do umyvadla a Simonka "přežila" i bez nich a je kojená doposud.
Když to shrnu tak jsem vám moc nepomohla :)). Každé má svoje pro a proti, ale to je asi všude. A taky záleží jakou chytnete směnu. Všude je někdo nemilý a neochotný, takže ta pravá porodnice se snad ani najít nedá.
Předchozí