Júúúú, Lucko, Kačenka je opravdu nádherná!!! Tak ať se jí v životě opravdu daří!!! Já bych si dala říct hned :-) Teď už mi příjde, že porod je na tom všem vlastně to nejjednodušší, teprve začátek. Když jsem byla těhotná s Honzíkem - bylo to pro mě vyvrcholením všeho a teď to mám :-) Je to sice záběr, ale nádherná krása. Opravdu to strašně letí...
Dano nezoufej, co jsi měla s nohou? Už je to lepší?
Holky takovýho prvního přítele jsem měla taky :-( Děsně mě vydíral. Hrozně pil a byl cholerik. Vždycky když jsem se s nim pokoušela rozejít, přišel s prosíkem. Nakonec jsem s ním byla skoro 10 měsíců (tehdy mi bylo 18, dnes už se ten čas počítá jinak). Jednou mi dokonce dal taky "lehkou kyslíkovou dietu", až mi z toho lezly oči z důlků. Bydleli jsme tenkrát u mojí babičky. Já už jsem ho pak ani nemohla vidět a dělalo se mi z něj špatně. Prostě jsem ho ignorovala. Za pár dní jsme se zase nějak chytli a on se naštval, vzal si svojí televizi a odjel. Utíkala jsem za ním......... zamknout dveře... Vrátil se po pár hodinách úplně na sračky a přemlouval mě, ať otevřu. "Jani, Janinko... atd" Věděla jsem, že v rámci zachování vlastního zdraví (psychického i fyzického) otevřít nemůžu, ale bylo mi ho strašně líto.Tehdy zasáhla babička jediným zákazem, který jsem od ní kdy slyšela: "opovaž se otevřít" Pak přišel ještě jednou asi po dvou měsících a vydíral mě, že když s nim zase nezačnu chodit, odjede za prací do Ruska a máma ho vydědí. Dala jsem mu zbytek věcí, co tam ještě měl a od tý doby byl klid. Myslím, že v Rusku neni...
Vyčítal mi, že jsem neschopná, nic nedokážu a on mě musí živit - bylo to po gymplu, já se nikam nedostala (byla jsem asi pátá pod čarou) a kvůli němu nepsala odvolání. (mimochodem, za pět měsíců společného života jsem utratila všechno, co mi naši od mého narození naspořili na knížce) Asi týden po té, co odešel, jsem nastoupila do fajn práce.
Teď, když to takhle píšu, jakoby to snad ani nebylo o mně. Pořád si teď filozofuju nad tím, proč je vlastně na světě takovejch zlejch lidí a tolik zla, naštvanosti obecně. Třeba jako ti, co zapalují ty auta ve Francii - co někomu vadí na autě někoho jinýho...
No, to jsem zase nastolila téma.. tak teda ať těm našim dětěm se daří líp :-)