Adyno,

přidám taky stejnou "příhodu" nebo zkušenost: synkovi už bylo okolo těch tří let, jeli jsme normálně po městě a potkala jsem bývalou kamarádku z vysoké školy (podotýkám neprovdanou a bezdětnou) a první, co z ní vypadlo, bylo: "Proboha, ty ho ještě vozíš v kočárku?" No, měla štěstí, že jsem celkem klidná povaha a přešla jsem to. Jinak bych jí vmetla: "A to mi říkáš ty, která ještě dítě nemáš? Tak to je teda dobrý." Nicméně, i tak jsme po chvilce jaksi vycítily, že si nemáme co říct a nejistě jsme se zase rozloučily.

Synek je také dlouhán, pamatuju si, že jsem jezdila za jednou paní pro bodíčka, která je na ty "čahouny" šila.

Irena