Po příjezdu do porodnice mě hned na příjmu po monitoru a zkoušce, jestli je to opravdu plodovka, převlékli do nemocniční košile, nafasovala jsem vložky a poslali mě na sál. Teda spíš na hekárnu. Manžu poslali domů, to bylo asi 2.30.
Na tom prvním monitoru už byly vidět nějaké kontrakce, ale to jsem vůbec necítila. Ale asi od 3 hodin už byly trošku silnější, ale pořád se u toho dalo dělat něco jiného - kromě spaní. Do rána mi dělali ještě asi 3 monitory, pořád tak nějak nastejno a nález stále nulový.
Asi v 7 hodin se rozhodlo, že mě připraví k porodu a šlo se na holení a klystýr, sice nic moc, ale rozběhlo mi to kontrakce a i nález se prý trošinku hnul. Pak se vystřídaly směny a místo příjemné PA přišly 3 starší a o to nepříjemnější PA. A pak začalo to správné tóčo, musela jsem si lehnout na porodní stůl, bez mého svolení mi do žíly začaly cpát asi všechno, co našly, vč. Dolzinu, po kterém mi bylo pěkně zle, ale i zřejmě něco na posílení kontrakcí, protože ty začaly najednou po 2 min. a byly už docela nepříjemné, taky jsem byla od této chvíle až do konce porodu pořád připojená na monitor, o pohybu, jídle a pití se mi mohlo jen zdát. Ale konečně mi dovolili zavolat manžela, ten dorazil asi za hodinu a pak mě aspoň otíral mokrou žínkou. A od téhle chvíle jsem jenom prodýchávala a prodýchávala. Asi v poledne mi doktorka řekla, že to dítě nebude mít 3400 g dle jejich původního odhadu, ale min. 3800 g, spíš, ale přes 4000 g. To už mi to byl dost jedno.
Asi ve 14 hodin už přišly ty pravé kontrakce na tlačení, otevřená jsem taky byla, tak se šlo na to. Ale do 15 hodin se dítě vůbec nehlo, tak zavolali další doktory a nastříhli mě a prcek musel ven kleštěma, to byla docela síla, ale ta úleva potom. Vilém se narodil v 15.22, Apgar měl 10, 10, 10, vážil 4200g a měřil 54 cm. Bohužel se mu při porodu zlomila klíční kost, ale jinak je v pořádku.
Malého mi na chvilku dali, ale pak si ho odnesla dětská sestra. Já strávila 2 hod na sále, šití bylo na 3/4 hodiny a pak mě převezli na šestinedělí. Bohužel nadstandardy ani obyčejné roomingy nebyly volné, tak mě šoupli na šestilůžák a Vilém zůstal u sester. Ale protože byl hladovec hladová, tak mi ho sestry nosily častěji a kojení se rozběhlo absolutně bez problémů, 3. den už vypil 100. Ale sestry mi o kolikrát přinesly pročůraného i skrz zavinovačku a smrdícího cigaretami.
Postele jsme si převlékaly samy, tedy pokud bylo čím. Sestry toho asi měly moc.
Měla jsem jít domů 5. den, ale ten den ráno mi doktor řekl, že mě nepustí, nález prý dobrý, ale začal blekotat něco o předpisech...pak odešel a za chvíli přišla sestra, že si to dr. rozmyslel a domů jdu.
Jídlo bylo otřesné, snídaně a večeře se skládaly z 2 ks chleba a 1 rohlíku a k tomu malinkatá vanička Ramy a obědy byly většinou fazole, hrášek a ke všemu sladké brambory apod, ale díky kompotům a ovoci z domova se o dalo vydržet.
Na závěr snad jen, že Vinohradskou nemocnici opravdu NEDOPORUČUJI!!!!!