ještě mi padlo oko na starší příspěvky - já mám teda zkušenost lepší. DOkrmy nám dávali, to je fakt, ale až po druhém dni (malá se narodila v neděli odpoledne, prsa se mi nalily až v úterý v noci), a do té doby sestřička vždycky řekla, že to je brzo, že je to vpohodě.
Dokrmování nařídila až paní doktorka, která se tedy, to je pravda, vyděsila, že ještě nedokrmujeme. Dokrmuje se ze stříkačky, ne z flašky a nikdo nad tebou nestojí, jestli to mimču dáš nebo ne. Abych pravdu řekla, mě se to zdálo už dlouho a nechtěla jsem malou nechávat o hladu, když pořád nic nebylo. Jestli je to špatně, nevím. Dneska se prosazuje, že miminku nic dát nesmíš za žádnou cenu, ale chce to asi jednat s rozumem, taky podle toho, kdy se ti začne dělat mlíko.
Když mi kojení nešlo (mám dost velký prsa s malýma bradavkama, takže se dítě blbě nacucávalo), prostě jsem vzala vozíček a sestra si se mnou sedla, uklidnila, ukázala nějaký triky.
To asi hrozně záleží na tom, na koho člověk padne.

Jo, a k vážení - nám to nijak nekontrolovali, taky si to tam každej psal tak trochu chaoticky kde zrovna bylo na papíře místo, někdo tam měl i jen křestní jméno dítěte, nám řekli, že to je kontrola pro nás, abysme věděly, kolik mimi vypilo, nikdo nekontroloval, kolik toho bylo. Mě se pak nechtělo chodit v noci, když už jsme plně koily, takže jsem si taky pár čísel vymyslela do papíru u postele podle toho, jak to bylo obvykle, a na tabulku u váhy jsem se vykašlala.