Obdivuji upřímnost. Jestli ty cvičení mají k něčemu být, tak hraní si na trpělivé vyrovnané splachovací matky není k ničemu. Osobně taky nesnáším když lidé říkají jen to co si myslí že se od nich čeká. Nevím jestli si ty ostatní skutečně o sobě myslí, že takové jsou, nebo reálně lžou. Každopádně jsem přesvědčená že vypjaté situace lépe zvládne ten, kdo ví zná a umí si připustit svoje slabosti. Ví co může od sebe čekat. Otázkou je, jestli sis svým výstupem nějak nepohoršila. Předpokládám že psycholožka by to měla dokázat ocenit.
Vlastně o mě často říkají že nedokážu někdy rozpoznat situace kdy je upřímnost nevhodná - jestli tohle není jedna z nich. Naše sociální vztahy jsou holt do značné míry divadýlko.
Držím palce na špunta.