Všem vám děkuju za příspěvky. Příběhy jsou si velmi podobné. Možná to bude nějaký psychický problém. Myslíte, že by pomohl psycholog? Neznáte někdo nějakého? Nezkoušely jste to s partnerem nebo otcem?
Ptaly jste se, jak žijeme. Myslím, že docela dobře. Byt mám svůj, mám skvělou práci a relativně velký příjem. Přítel má dceru z předchozího vztahu, na ní je taky hodnej, ale občas taky ujede, když ho rozčílí. Jenže holka je teď v pubertě, tak ho dost provokuje a tahá z něj prachy a to se nedivím, že se někdy neudrží. Sprostě jí nenadává. Jinak k dětem, rodičům, kamarádům si tohle nedovolí. Děti miluje (i cizí-od příbuzných), hraje si s nimi, je super táta-to můžu vidět na chování k dceři.
Jinak pracuje, je manuálně šikovný, doma pomáhá, to je všechno OK.
Možná je to tím, že pochází z vesnice, jeho rodina žije tam, i jeho kamarádi. Nemá v podstatě žádného koníčka, rodiče ho nevedli k zájmům, žádný city tam nebyly projevovány, jsou skoupí na citové projevy nebo dárky. To je mi divný, přisuzovala jsem to té vesnici, kde vyrůstal, byl jak samorost. Možná není vychovaný nebo nevím. Kamarádi takový nadávky nepoužívají, jsou na ženy hodní (alespoň podle toho, jak vidím). On nadává i mimo, na ženský za volantem, na člověka, když mu vběhne pod auto. Používá takový hulvátský výrazy. Dokud to není mířeno na mě, tak to přecházím, ale když to říká mě, tak to bolí. Nechci, aby to dělal a nevím co s tím dělat. Má spoustu dobrých vlastností, nechci se s ním rozejít jen kvůli tomu. Poraďte.