Jarko, nejprve k poslednimu odstavci:

Jaky vidis rozdil mezi embryem a narozenym ditetem? Myslim nikoliv subjektivni, ale objektivni. A pokud ho vidis, jak to dokazes? Jak dokazes, ze pri potratu nejde o zabiti cloveka?

A ted k otazkam: u me dcery, dejme tomu mladinke, rozhodne potrat nedoporucim. Kdyz se me bude ptat a bude ji zajimat muj nazor, reknu ji ho. Jak se rozhodne ona, na to - momentalne a to zduraznuji - nebudu mit mozna prilis velky vliv. Spise cela vychova deti by mela takove situaci predchazet. A Jarko - ty bys ji poslala na potrat s tim, ze by prinejmensim stejnym zpusobem jako pokracujici tehotenstvi mohl ohrozit jeji zdravi, zhorsit je a dokonce ji zpusobit krome hrozici dozivotni neplodnosti i psychicke trauma?

Jde-li o situaci, kdy tehotenstvi a dalsi vyvoj ditete prokazatelne ohrozuje vitalni funkce matky, jde o filosofii sebeobrany. Kdyz budete napadena, musite se branit. Neni-li jine cesty, musite na ukor zivota druheho zachranit svuj zivot. To je bez diskuse. Jde ovsem o tak zridkave pripady vedouci k potratu, ze nevykazuji jiste tech ja nevim asi 30 tisic potratu za rok, ze jo?

Kdybych otehotnela ja a mela zdravotni problemy, jiste bych si dite ponechala dotud, dokud by mi neslo o zivot. Tam nastava situace popsana vyse. I kdyz znam 1 matku, ktera pro sve dite zemrela a jeji dcera dodnes zije. Osobne ji znam. Je to hrdinstvi, ktere se po nikom nezada - dat zivot za jine. Ale je to velkorysost.

Primarne vsak jde stale o jedno, nac jste mi zase neodpovedely tady ani jedna. Co opravnuje cloveka zabit jineho cloveka?