Debata na téma ochrana lidského života před narozením mě už sice trochu unavuje, ale protože teď tak neuvěřitelně zoufale absurdním způsobem prošel sněmovnou i senátem naprostý paskvil na zákon, který bez novelizací a dodatků nebude moci fungovat, což přiznávají sami zákonodárci, vyjadřím se asi takto. Na konci příspěvku v posledním odstavci jsem celou větu pochopila tak, že potraty by se měly stát znovu nelegální záležitost a nemocnice by je neměly provádět i když si za ně ženy samy platí. Už mě to trochu nebaví, vždy jsem se k tomuto tématu vyjadřovala velmi zostra. A proto stručně. O životě, který v ženě roste rozhoduje především ona a ne společnost. Ona se rozhoduje pro potrat na základě důvodů, které dokáže posoudit pouze ona atřeba i otec dítěte. Nehodlám se dočkat situace, kdy o mém případném potratu bude rozhodovat opět nějaká komise. Toto rozhodnutí přísluší poue mě. Otázka pohřbů potracených plodů je pak už jen zoufalým výkřikem do tmy. To je opravdu fraška. K tomuto tématu se vyjadřoval MUDr. Doc. Michael Halaška který pracuje v nemocnici na BUlovce a řekl to tak pěkně, že k tomu není co dodat. Navíc jsem v článku poněkud postrádala množství lidí, které bylo dotázáno. Ono je totiž dost zavádějící říci, že 44,1% společnosti se něco domnívá, když není uvedeno, kolik lidí byl celek. No ale nic, nebudu se rozčilovat. Pokud jde o rozhodování o životě, který ve mě vznikne, nikdy za sebe nenechám rozhodovat nikoho, ani Hnutí za život.