Karino, to je teda síla. Myslím s tím nemluvením. A jak na to reagují děti a jak jsou vlastně staré? No to já bych asi nevydržela dělat to jako ty. Já bych se zbláznila, kdyby se mnou nemluvil. Štve mě, když se mnou nemluví dva dny, natož tak rok. Nechybí ti to? Nebo jsi radši, že máš klid a chodíš si povídat s rodinou a kamarádkama? To o sexu asi nemůže být řeč nebo ano?
Je fajn, že se ti ho alespoň podařilo usměrnit před dětma. Píšeš, že je miluje, ale očividně se jim moc nevěnoval, když chodil domů tak pozdě a oni ho viděli jen o víkendech. To můj přítel je zase takový, že kariéru moc neřeší, peníze vydělá, ale né moc, spíš se věnuje. Dceři se věnoval hodně a vydrží si s dětmi hrát nebo pro ně něco dělat-to vzhledem k jeho povaze docela nechápu. Myslím, že otec by byl dobrej. Tohle s tou povahou hysterika asi tolik nesouvisí.
Musím ti napsat příhodu ze včerejška. Rozbila se nám baterie u dřezu. Tak jsem jí reklamovala a přivezli jsme si novou domů. Odpojení té staré bylo s nadávkama a házením nářadí. Připojení bylo s nadávkama a házením nářadí až jsem měla pocit, že rozbije celou linku. Já šla radši do ložnice koukat na Ally Mc Bealovou a to mi bylo ještě vyčteno, že mu nepomáhám a že si jdu lehnout, zatímco on "chudák" tam musí přidělávat baterii. :-) Přitom já když něco dělám, tak on jen leží na kanapi a ani ho nenapadne mi pomoct. Takže s tím, že něco dělám málo nebo hodně to fakt znám. Nezavděčíš se nikdy. Ten můj by ze mě kolikrát sedřel kůži. Sám ale leží na gauči a diriguje. Je fakt, že občas uvaří, ale tím to asi končí. A to ještě vyžaduje pomoc a když mu to nejde, můžu za to samozřejmě já. Už jsem se celkem naučila to přecházet a vůbec na to nereaguju. Ono ho to po chvíli přestane bavit. :-)