jak začít....jsme s přítelem tři roky spolu, máme 1-letou dcerku, je to moje zlatíčko, ale náš vztah už není takový jako býval, po narození dcerky začal kolotoč kolem malé, všichni to znáte...ani jsem si nevšimla, že je můj přítel tak strašně negativní...vadí mu vše, když se malá proubuzí,tak ho otravuje, když nemůže dcerka spát, tak ho taky otravuje, když si s ním chce hrát, tak taky...prostě pořád na vše nadává, doma...vzhledem k mé zdrav.situaci musíme bydlet u mé mámy-byla jsem na operaci po porodu a ještě na další musím jít..-když mu dám holčinu, když přijde z práce a já si jdu uklízet..jak jinak,(to ke všemu neustále nadává jaký je tu bordel..není tu bordel, ale malá roztahá ve vteřině všechno v dohledu..)tak ani se neotočím a už vidím, jak ji nese mámě, tak si ji bezřečí veme, ale to jsem nechtěla, chtěla jsem aby si malá užila tátu, protože na ní vidím, jak je třeba natěšená na dědu, jak je celý den se mnou, nebo babičkou tak ji prostě ten mužský..třeba jako autorita...schází.
On sám sebe bera hlavně jako vydělávače peněz a to vše kolem domácnosti a malé..je přeci moje práce, on chodí do své a potřebuje se pak náležitě vyspat, eventuelně si zajde do posilovny, atd.
navíc, to že žijeme v jednom baráku s mámou bere jako další pomocnou sílu, ne sebe, ale babičku, což mě mrzí...včera jsem se chytli, klasika,dcerka nechtěla spát a bylo už po 10-té a když se přicupitala k němu, tak samý..baruno, neotravuj, už máš dávno spát...a mračí se u toho a mě s tím děsně sere..jinak to nemůžu napsat...a přitom malá se usmívala, chtěla si hrát, ona sice chodí spát v deset, ale zase se na desátou probouzí..tak co a to ráno, dkyž se vzbudí a směje se na něj, tak jí říká, nech mě spát, neotravuj..já mám nárok se vyspat, chodím do práce...atd ikdyž ted má týden odpolední a to vstává do práce v poledne..takže..prostě já už nevím, přemýšlím nahlas písemnou formou, nevěděla jsem kam mapsat, tak si ulevuju tady..