Mariane,
my, co jsme neměly štěstí na tak dokonalého muže, jako jsi Ty, velmi dobře víme, že chlapa je třeba k domácím pracem vycvičit. S drezúrou se musí začít co možná nejdříve, ideálně tak ve dvou letech, jenže to naše tchýně většinou prošvihly (jak znám tu svojí, tak určitě schválně :-))
Poslední šance něco změnit je ihned po založení společné domácnosti, jenže to většina z nás zvorá (mluvím z vlastní zkušennosti). Tehdy jsme totiž nadšené novým hnízdem a těžce zamilované a klidně bychom vypustili duši, jenom aby si ten náš drahoušek nemusel náhodou pověsit oblek sám. Jenže jak roste počet členů domácnosti, kteří si dělají nárok na čisté tričko a vyžehlený kapesník, dá se to stíhat čím dál hůř. A zkus vysvětlit chlapovi, zvyklému na dokonalý servis, že by si měl uklidit svoje košile sám, protože zplodil potomka(y). Já to zkusila - jediný výsledek byl, že celý štos zůstal na žehlicím prkně, odkud si je manžel jednu po druhé bral na sebe (ale on je vážně beznadějný případ, protože vyrostl v domácnosti s babičkou v domě - tj. na "ženské" práce byly dvě a kluci nehnuli prstem). No, a protože nestíháme, tak šidíme tam, kde to není vidět - třeba na těch ubrusech. Mimochodem (zase intimní dotaz) - kdo pere a žehlí ubrusy u vás?
Jinak - já používám ubrus taky látkový a díky prostírání (pro dospěláky proutěné, pro syna omyvatelné umělohmotné) se mi daří měnit (a žehlit) ubrus tak jednou za měsíc.

P.S.: A teď končím a jdu žehlit ubrus.