Ahoj Petro,
já si myslím, že byste neměli z vašeho malého "zlodějíčka" panikařit. Když jsem byla asi v první třídě, štípla jsem mému dědovi ze stolu stovku, což uznej, skoro před 25 lety byly slušné peníze. Zatloukala jsem jak o duši a nakonec mi večer na to přišli. Děda byl smutný, máma se styděla, babča se bála, že rostu pro šibenici. Jenom teta zachovala chladnou hlavu: co prý máte, je to děcko, chtěla to zkusit, nikdy tolik peněz neměla v ruce a dost.
Ještě druhý den to se mnou probrala, ale žádné kázání, spíš mi vymývala mozek, že prý je jasný, že jsem hodná holka, že jsem to jenom chtěla zkusit a pak jsem se bála přiznat, že jsem to ukradla atd. No prostě ukecala mě a byla úspěšná, protože dodnes se živím poctivě.
Ony děti opravdu čas od času něco ukradnou, to potěšení konkrétní věc mít, je často sinější než ještě nezralé morální zábrany. Tak to zkus brát trošičku s nadhledem, možná taky třeba kluk jenom zlobí, aby na sebe upoutal pozornost. Ale to musíte jako rodiče vědět líp než já. Klídek, vůbec to nemusí být tak horké.