Moje mamka celý život litovala, že nedala bráchu po pár týdnech či měsících do jiné školy. Byl dost šikovné dítě, básničky, písničky a znalosti o přírodě (jeho celoživotní koníček) z něho jen padaly. Do školy se těšil, po pár dnech přišlo obrovské zklamání: byl levák a učitelka ho dost drasticky přeučovala na pravou ruku ( psal se rok 1961!) . Cokoliv napsal v době vyučování levou, musel pravou po škole přepsat. Byl po škole i několik hodin! A výsledek? Naprostý odpor ke škole a nakonec se jen vyučil. Je dnes sice asi spokojený, ale měl na víc a špatný přístup učitelky mu asi dost zkomplikoval život.
Já - poučena výše zmíněnou rodinou historií - jsem dceru po 2 měsících docházky do MŠ, kdy se pohodové dítě začalo chovat neuroticky, ze školky odhlásila a po 2 měsících začala chodit do jiné. A vše bylo v pohodě! Až po 4 letech (!) z ní vylezlo, že po odpoledním spaní si nesměli hrát, ale seděli u oken a tzv. "vyhlíželi maminky" . Já pracovala do pěti a manžel takto přijížděl z práce z jiného města a tak chodila z MŠ denně poslední. A paní učitelka jí vykládala, že o ni doma asi moc nestojíme, když ji tam necháváme denně tak dlouho.....
Takže bych hodně radila všímat si chování dětí po nástupu do školy či příchodu jiného učitele. A s případnou změnou školy neváhat!