Sharon, Mišce, Jarce Editě...
Po delší době jsem se dostala na "interrupční" diskuzi a přečetla si Vaše názory.
Sharon, i já znám - sice převážně jen z vyprávění své kamarádky - případ postižené holčičky a toho, co to dokáže s rodinou (mají starší dcerku) udělat. V jejím případě sice nejde o postižení vrozené, vinou je nekompabilita RH faktoru, díky které se narodila v šestém měsíci a zůstala na úrovni novorozeněte. Rodina jí do ústavu nedala, snažili se dělat zázraky. Zázraky se bohužel nedějí, teď je v denním stacionáři, protože starší dcerka potřebuje mámu...
Manželův bratranec se narodil mentálně retardovaný a třicet let tráví v ústavu rovněž na úrovni novorozeněte.
Miško, psala jsi o tom, že díkybohu existuje antikoncepce. Jestli jsi zabrousila na webové stránky Prolife, jistě sis přečetla jejich "názory" na antikoncepci. Když to čteš, nevíš, jestli se máš smát, nebo brečet. Spíš to druhé, protože jedním dechem odsuzovat potraty a zároveň jim stavět na roveň např. hormonální antikoncepci mi přijde opravdu poněkud moc. Stejně tak odsuzování osvěty, sexuální výchovy dětí ve škole.
Jarko, tvoje názory jsou opravdu uváženě napsané a myslím, že žádný jedovatý jazyk nemá šanci je rozhodit.
Edito, říkat NIKDY je strašně zrádné. Nazývat interrupci "zabití" - nevím. Představuji si si situaci, kdybych znovu otěhotněla. Šla na mateřskou a měla nějaké 3 tisíce rodičovský příspěvek. Mám dceru na střední škole - umělecké a nikoli soukromé. Výdaje jsou astronomické, ale školu si dcera vybrala, protože to byl její sen. Myslíš, že bych jí mohla při mateřské tohle studium dovolit? Za tři roky půjde na střední školu i prostřední dcera. U ní to vypadá na počítačové zaměření. Tady asi bude obtížné dostat se na státní školu, jako alternativa by připadala v úvahu škola soukromá. V současné době se svoji finanční situací to nevidím reálně, ale co kdyby. Se třemi tisíci rodičovského příspěvku bych si takovou možnost nemohla ani připustit.
Je sobectví myslet na děti, které už mám, na to, aby v životě dosáhly toho, čeho dosáhnout chtějí? Nakolik je nemorální dát šanci těm třem, když vidím, že to čtvrté by jim pořádně zamíchalo kartami? Je ospravedlnitelné osud třech životů, ke kterým mám vybudovaný citový vztah, na kterých mi nesmírně záleží proti zmařené šanci někoho, ke kterému jsem si ještě nestačila vztah vybudovat? Tady by se neměl vést spor o utrhané ručičky, nožičky - o vývoj člověka se dost zajímám a tak z různých publikací vím, kdy jak lidské embryo vypadá - spíš jde o to, jestli si stačíme za těch pár týdnů vybudovat k dítěti takový vztah, abychom viděly v potratu zabití. Pokud dítě z nějakého důvodu nechceme nebo chtít nemůžeme.
Miško, asi mne odsoudíš, vím, že jsi v jednom příspěvku psala, že necítíš tím, že máš třetí dítě starší děti ochuzené. Mám holky přibližně staré jako ty kluky a v době, kdy jsem čekala "neplánovaného" třetího synka byly věci úplně jinak než jsou teď a já vůbec neuvažovala, že bych je bráškou nějak šidila. Teď by bylo všechno špatně a nikdo mne nepřesvědčí, že bych udělala dobře, kdybych si případné miminko nechala.
Nejsme všichni podle jedné šablony a každý z nás máme jiný pohled na věc. Všechno je o toleranci a kompromisech. Myslím, že v otázce potratů se kompromisům nevyhneme, ať děláme co děláme.