Ve zkratce: jihlavskou porodnici musím jen vychválit, k oddělení šestinedělí už bych měla pár výhrad,ale drobnějších a ty jsou asi všude.
V jihlavské porodnici jsem maximálně oceňovala ochotu lékařů i porodních asistentek, domluvili jsme se na vyvolání na čtvrtek, malý se narodil až v pátek, takže jsem viděla vlastně dvě směny:)
Všichni byli příjemní, ochotní, pohodoví; manžel je cizinec a když něco potřeboval zvládl to v pohodě svojí lámanou češtinou.
Je možnost využití sprch, balónů, masážní vany (doteď mě mrzí že jsem ji nevyzkoušela:), nabízí epidurál...

Konkrétně u nás jsem si v pátek před desátou řekla o epidurál, po desáté mi ho začali napichovat a v 10:50 se malý narodil. Nějakou úlevu jsem ani nestihla vnímat, ale co bych vyzdvihla:
- porod i když vyvolávaný probíhal úplně v pohodě, sestřička kontrolovala otvírání jednou za dvě hoďky (na porodním sále s čerstvě napíchlým epidurálem jsem se jí coby prvorodička skoro styděla říct, jestli se znovu podívá jak se otvírám, že se mi chce tlačit:). Když jsem byla ve sprše (asi hodinu!) chodila poslouchat ozvičky každých patnáct minut za mnou, nikdo nás ničím nestresoval.
- poté, co jsem si řekla o epidurál mi ho začali asi za půlhodinky napichovat; nevím jakou zásluhou jsem se za dvacet minut úplně otevřela (předtím to bylo pořád na centimetr). Bylo tam asi víc vlivů - psychická pohoda (už za chvíli mě to nebude bolet a nějak to dopadne:), hodně silné kontrakce (ač se síla za poslední čtyři hoďky porodu vlastně nezměnila:),mohl to uvolnit i ten epidurál..nakonec jsem ho vlastně nepotřebovala, ale moc oceňuju že ta možnost tady je, nikdo vám ho nerozmlouvá a dostanete ho.
- při tlačení - manžel mi držel jednu nohu, sestřička druhou, když mi šla kontrakce řekla jsem to anglicky manželovi a sestřička reagovala podle něj. Jen tam stála, moc nemluvila. Doktor stál za mnou a jen tam byl, asi kdyby něco. Neviděla jsem ho, nemyslela jsem na něj a vůbec jsem neměla pocit že by mohl být potřeba:) porodní asistentka na mě moc nemluvila, tlačila jsem asi docela dobře. Jen jednou mi řekla ať tlačím trošku delší dobu a jinak všichni mlčeli a nechali mě - a manžela:) - rodit. Maximálně chválím takovou pohodu bez nějakého "tlačte, tlačte", a doktorů v zelených oblecích pozorující zachmuřeně vývoj.
- po porodu šel malý hned za mnou na bříško, manžel přestřihl šňůru a všichni jakoby sdíleli radost s námi:) říkali že je velký (já tvrdila že ne, že je miminko:))
- na placentu jsme chvíli čekali, pak mi PA řekla ať zkusím zatlačit - a při tom tlačení mě chytla slabší kontrakce a placenta krásně vyklouzla. Žádný oxitocyn, opět pohoda.
- dětská paní doktorka mi přišla říct že je malý úplně v pořádku asi pět minut po porodu, hned co ho ošetřila
- také chválím šití; doktor mi vše umrtvil, když mě něco bolelo, přidal. Jednou nemohl a to mi předem řeknu ať na jeden steh zatnu zuby:) Vysvětloval mi, co dělá a proč, byl příjemný.
- pan doktor Pesout/Peschout?. Přímo u porodu ani na šití jsem ho neměla, ale celkový přístup byl profesionální a i lidský. Přišel se za mnou podívat i ve čtvrtek, když jsme vyvolávali neúspěšně, přišel i v pátek v průběhu v porodu, kdy jsem se válela po posteli a sípala, že už chci epidurál:) Řekl jen, že mi ho dají a pohladil mě; pro mě i manžela naprosto ohromující přístup:) Po porodu se za námi přišel podívat na sál i s lékařem, který mě potom šil (jméno jsem bohužel zapomněla:// a přišel i potřetí, což bych také ráda vyzdvihla
- pan primář, lékař co mě šil (ráda bych ho jmenovala, ale zapomněla jsem:(( a MUDr. Peschout/Pesout?:) přišli i po porodu, kdy jsme s manželem a naším malým uzlíkem leželi na posteli a užívali si prvních dvou hodin společně a zeptali se, jestli bylo vše v pořádku.
- a poslední drobnost, pan primář mluví perfektně francouzsky, což potěšilo jak manžela, tak jednoho našeho známého (také francouz) jehož manželka je těhotná, takže se o ně stará už teď v průběhu těhotenství.

K oddělení šestinedělí by bylo pár výhrad, ale nic zásadního, tím už se ani zdržovat nemusím - myslím že i tak jsem napsala solidní román.
Kdyby to někomu nestačilo nebo jste měly otázky, pošlete mi maílíka:)

Závěrem: chtěla jsem jít rodit vždy do Brodu, slyšela jsem spoustu hrůzostrašných historek o jihlavě - víceméně o přístupu. S příchodem nového primáře se to naprosto změnilo, za poslední rok jsem slyšela o jihlavské porodnici samou chválu, i proto jsme ji s manželem zvolili a ani chvilku jsme nelitovali.