Ahoj všem, kdo se chystají nebo váhají rodit v ČB. Možná že Vám taky pomůže moje zkušenost. 12.7.2000 jsem rodila v porodnici v ČB, jela jsem tam s představou, že to bude OK: k dispozici je přece nadstandart, míče, sprchy, žíněnky, moderní polohovací porodnické lůžko, možnost tatínka a jiných příbuzných u porodu, miminko hned u sebe, rooming-in, a vzorná péče o novorozence.
Potíž byla v tom, že zrovna v tu dobu se jižními Čechami přehnalo zemětřesení, což podle mě mělo za následek, že miminek, která se chtěla narodit, bylo najednou trochu moc.
Přijela jsem do porodnice ráno, se slabými bolestmi jsem byla z nedostatku jiného místa převedena na oddělení šestinedělí. Na porodní sál je to odsud po dlouhých chodbách a výtahem. Pěšky jsem tuto cestu absolvovala ještě třikrát - na monitor. Na oddělení šestinedělí byla jako úlevový prostředek k dispozici vlastně jen sprcha. Trpěla jsem strašně křížovými bolestmi v zádech, kterým dost pomáhá masáž, ale protože se ke mně manžel prakticky nedostal, pomohla mi aspoň jedna z nastávajících maminek, která mě asi s hrůzou pozorovala. Když jsem se dotřetice (asi ve 13 hodin) plazila za vydatné pomoci sestřičky tou nekonečnou chodbou k výtahu a k porodnímu sálu, tak jsem pak rovnou z výtahu a z posledního vyšetření už přešla rovnou na porodní lůžko - polohovatelné na mě samozřejmě nezbylo. Na klystýr nějak už nezbyl čas. Natož na to zavolat k porodu otce. Tlačit na rovném lůžku je fakt záběr, takže mi sestřička pomohla skokem na břicho - asi vědí co dělají. Pavlíček měl problém s dýcháním, takže jsem ho viděla až trochu později, a z toho samého důvodu jsem s ním nebyla na oddělení šestinedělí, ani na nadstandartním pokoji(stejně nebylo volno), ale na neonatologickém.
Tohle je jen jeden konkrétní příběh, příběh na kterém je vidět, že nic nemusí jít jak si člověk naplánuje, i když je vše k dispozici. (Možná z toho plyne poučení nerodit v době zemětřesení?). Přístup sestřiček byl profesionální a byly milé, a to jak na šestinedělí, tak při porodu, tak na neonatologii (tam by měly dostat medaili za svatou trpělivost a laskavost). Vlastně bych je měla ocenit i za to, jak ten nápor rodiček zvládaly - ve stejném okamžiku jsme rodily tři vedle sebe. Vadilo mi ale, že mě vyšetřoval pořád někdo jiný, nebyla jsem si jistá, jestli se někde mezitím neztratí nějaká data.
Po porodu jsem měla zpočátku pořád hlad - což se spravilo dodávkami z domova.
No a za čtyři měsíce čekáme Pavlíčkova bratříčka. Nejspíš pojedu zase do ČB - a to hlavně proto, že je tu o miminko vzorně postaráno, kdyby mu cokoli bylo.
Doufám, že nebude nával a že si dopřeju míče, sprchu, manžela, porod v polosedě na polohovacím lůžku, zdravé miminko po porodu na prsou a pobyt na samostatném pokoji.
Pavla.