Bety,zažila jsem naprosto stejnou situaci,jen to bylo po 11 letech a zjistila jsem to sama,respektive mi to muž přiznal.
Rok jsem se trápila,volala milence,hledala chybu u sebe,brečela..
Po roce jsem ho vyrazila z bytu a nesmírně se mi ulevilo.Už jsem se netýrala myšlenkami kdy přijde domů,jestli je u ní atd.Pár let trvalo,než jsem s tím vyrovnala,měla jsem ho hodně ráda a nikdy bych si nemyslela že takto dopadneme.Ale nemínila jsem se nechat ponižovat,nebýt jednou ze dvou.On se rozvádět nechtěl,věděl že jeho milenka,ač vdavek s ním chtivá,není použitelná pro život.Jenže ukončit to s ní nechtěl,tak jsem to k jeho obrovskému překvapení ukončila já a nelituji,mám nového partnera,další dítě,jsem šťastná.
On žije sám...