Můj syn se do školy vůbec netěšil a jít tam nechtěl. První měsíc byl hodně psychicky náročný jak pro něj, tak i pro nás. Ale díky jeho paní učitelce se vše brzy zlepšilo. V první třídě horší známky jak dvojky nedávala, když úkol nebyl dobře, nedostaly děti známku žádnou. A na vysvědčení měly skoro všechny děti samé jedničky (v pololetí všechny velkou jedničku). Paní učitelka to odůvodnila tím, že v první třídě se mají děti naučit číst, psát a počítat do dvaceti. A všechny se to naučily. Některé lépe, jiné hůře, ale všechny. A zaslouží si jedničky. V druhé třídě už některé děti dvojky na vysvědčení samozřejmě měly. Filípek měl svoji paní učitelku moc rád a s chozením do školy nebyly problémy.
Máme ale obavy ze třetí třídy, protože dostanou jinou učitelku. Třeba bude stejná jako ta předchozí, ale spíš si myslím, že ne. Takových, jako paní učitelka Švantnerová, bohužel asi moc není.
A ještě k přístupu rodičů. Myslím, že takhle malých dětí, kteří se dokážou něco naučit zpaměti samy, moc není. Filip do teď chce, abych se učila s ním. Když po něm chci, aby si napsal úkol sám, nebo se sám něco naučil, neudělá to. Prostě si musím na jeho přípravu do školy udělat čas. A kontrolovat mu věci, aby na nic nezapomněl.