mám pocit, Dani, že to šíleně řešíš, máš na něj velké nároky a po hrozně krátké době děláš radikální závěry.
Nemluvit na dítě pro něj není trest ani to nemá žádný výchovný přínos-nechápe to, stejně jako nechápe ironii a další složitější komunikační metody, nemá na to vyvinutý mozek.
Stejně tak klidně do 3 let má nárok na to, aby se počůrával. Stačí změna životního rytmu, což vánoce rozhodně byly, příchod sourozence, zabrání do hry, změna teplot, zvuk tekoucí vody, když má plný močák a je to v kalhotách.
U nás k tomu ještě krásně přispělo to, že u babičky jí všechno projde, takže proč by se snažila, že, měli jsme i patery počůrané a troje pokakané punčošky denně. Teď jsme třetí den doma, předevčírem jsem ji pokaždé zhvízdala (ječení "Já chci zpátky k babičce do Bystřice"), včera se na ni strašně naštval tatínek ("tatínku nezlob se") a dneska už ťuk ťuk zatím od rána zase funguje a hlásí. Čůrání; kakání jak kdy se zadaří, obvykle se to trefí do plínek po ránu nebo před spaním, někdy si řekne, někdy se to vyklepe a hodí do pračky.
U nás se zas odmítá záchod. Člověk to nemůže brát jako svéhlavost, ale snažit se to dítě pochopit, proč to asi nemá rádo. Není jí na záchodě zima? Nebojí se zvuků ze stoupaček, co se jí na záchodě ozývají za zády a proto tam nechce chodit? Bojí se toho, že sedí vysoko a nedosáhne nohama na zem? Nebaví ji to tam, protože na nočníku má hned vedle sebe knihovnu, ze které si vytáhne knížku kterou chce? Nechce se jí být sama, když všichni sedí v obýváku? Takže jsme teď "zapomněli" nočník u babičky a zkoušíme.