Máme za sebou též první třídu, ale naštěstí jsme takové problémy neměli. Vzhledem k tomu, že naše dítko od 5 let čte a od 4 let počítá do záporných čísel, ale odmítal vzít tužku do ruky, hledali jsme školu, kde by se mu mohli více věnovat. Zkusili jsme se zapsat do jedné malé státní školy, u které poptávka značně převyšuje nabídku - každý rok se zapisuje víc dětí, než mohou přijmout. Měli jsme to štěstí, že našeho lumpa vzali, i když bydlí v jiné spádové oblasti - asi zapůsobil u zápisu. Paní učitelka učila prvním rokem a musím říct, že pro děti dělá mnohem víc, než je obvyklé. První měsíce vlastně zkoumala, v čem je které dítě dobré a co naopak se musí učit. Děti znalé čtení si nosily do školy časopisy a knížky v hodinách čtení ostatním vykládali, co si přečetly. Náš malý mazal měl naopak problémy s psaním, neuměl ani pořádně držet tužku. Každé dítě pokračovalo v psaní tak rychle, jak dovedlo, kdo byl napřed - většinou holčičky - tak pak po dopsání písanky psal na papíry. Rovněž používání plnicího pera bylo individuální záležitost - paní učitelka postupně vzkazovala, od kdy mají děti psát perem. Den ve škole začínají tak, že si sednou na koberec, každý má svůj polštářek a povídají si o všem možném, aby se naučily pořádně vyjadřovat své myšlenky. Občas místo vyučování chodívají na procházky do okolí a zkoumají přírodu v reálu, nikoliv z obrázků. Rozvrh nemají pevný, pružně ho mění podle okolností, podle počasí, podle toho, kolik dětí je ve škole - v zimě dost dětí chybělo, protože si předávaly nemoce jako štafetu.
Přesto náš lumpík měl určité problémy, které jsme trošku očekávali - asi se nudil a v hodinách vykřikoval, povídal, nedával pozor a o přestávkách se honil. Občas domů přinesl v notýsku mráček, dokonce ho podezírám, že jich měl za celý rok nejvíc. Naštěstí převažovala v notýsku sluníčka - tedy pochvaly a kladné hodnocení pracovního úsilí.
Děti nebyly známkovány, vysvědčení mělo slovní hodnocení a je to moc hezké čtení, i když pro nás přivyké na známky poněkud nezvyklé. Paní učitelka dokáže každému vyzdvihnout jeho klady, čímž ho asi opravdu potěší. Musím na ní ocenit i to, že neměla žáčků po celém týdnu plné zuby a vzala je v průběhu roku třikrát na víkend na chalupu a dokonce pro ně první týden prázdnin uspořádala tábor, na který se sjely skoro všechny děti ze třídy.

To, co popisuješ, jsem nezažila v první třídě ani já, a to jsem začala chodit do školy v roce 1972! Když náš kluk nenapsal v písance tečku na konci věty, tak mu ji tam učitelka červeně doplnila a přesto mu dala sluníčko za snahu o krasopis. Diktát také zkoušely, když ho moc zmastil, tak nedostal žádný obrázek, když psal dobře, zase bylo sluníčko. Nevím vůbec, jestli se rozdávaly mráčky i za učení, ale asi ne, ty byly asi jen za zlobení. Podle mne by se děti v první třídě měly naučit číst, psát, počítat do 20 a sedět na zadku, aby udržely pozornost a ne je trestat čtyřkami a pětkami. Zejména v dnešní době, kdy jsou v první třídě značné věkové rozdíly, značná část dětí má odklad, takže nastupují starší než 7 let a jsou samozřejmě dost napřed.