No jo, Libiku, jenže posadit na nočník můžeš jenom takové dítě, které se na něj posadit nechá ;o) Problém mého staršího dítka byl v tom, že sice v půl roce stála a chodila kolem nábytku, leč sama sedět dokázala až v cca 8-9 měsících (do té doby seděla = dřepěla na patách), takže vcelku neviděla důvod, proč by, probůh, měla někde SEDĚT, když je to tááák nezáživná činnost... takže vysadit ji po spaní, po jídle, před jídlem, před spaním či co já vím kdy - tak ji maximálně tak budu několikrát denně naštvávat. Na nočník se naučila sama, v roce a třičtvrtě jednou proběhla kolem nočníku a nechala v něm načůráno (myslím doslova, na nočník sedla teprve tehdy, když už opravdu teď chtěla a nezůstala na něm ani o vteřinu dýl, než bylo nutné), takže ze dne na den byla přes den bez plen (v noci jí plena vydržela asi do dvou a půl let - ani ne tak kvůli počůrávání, jako spíš proto, že odmítala na nočník kakat). Mladší byla jiná, ta si na nočníku poseděla, a seděla na něm s oblibou, od nějakých těch osmi měsíců, co seděla. Jenže to je tak všechno. "Zadařilo se jí" celkem dvakrát - to si pamatuju přesně, byla z toho překvapená víc, než já ;o) Co na něm má dělat pochopila taky až v roce a třičtvrtě, taky byla od té doby ze dne na den bez plen. V noci od dvou let.

Tím tě nechci odrazovat, jenom jsem se snažila říct, že když některé maminy mají představu, že "učit dítě na nočník od doby, co umí sedět" = "dítě k nočníku přikurtovat", může to být představa založená na jejich osobních zkušenostech se zdrahajícím děckem ;o)

S.+++