Dcerka je pětiletá, takže školou zatím nepovinná, ale chci napsat svou zkušenost ze střední školy. Učila jsem se celkem dobře, docela mi to myslelo, ale tělocvik a hlavně gymnastika mě moc nebavily. Byla jsem baculka, na druhém stupni na základce z tělocviku vždy za dva,což mi až tak nevadilo. Byla jsem lepší v něčem jiném.Po příchodu na střední školu a na internát se toho dost změnilo.Začala jsem hubnout vlivem internátní stravy a taky jsem začala sportovat, plavat a hrát volejbal. Úplně mně proto zaskočila trojka z tělesné výchovy na konci školního roku!! V pololetí to bylo za dva, s čímž jsem počítala. Píšu proto, že dodnes to považuji za nespravedlnost, nikdo se mě nezastal, rodiče se to dozvěděli až po vysvědčení, na rodičáku před se mluvilo o důležitějších předmětech, třídní učitel i vychovatelka proti tomu neudělali vůbec nic.Pravděpodobně tam zafungovala nějaká osobní averze proti mně, možná jí vadilo i to, že mně konečně aspoň nějaká část sportu začala bavit. Poučením však zůstává, že pokud dítě cítí nespravedlnost, je třeba to rozhrábnout, počítat i s případnými následky, ale nenechat dítě s touto nespravedlností samotné.Ještě teď,skoro po 18 letech to považuji za neukončené a ráda bych té paní učitelce, samozřejmě už s odstupem těch let, ale přesto řekla: "Ty krávo!!!!"