Ahoj Bello, jak tady všichni píší, taky jsem se pobavila a nasmála u Tvého hroucení, i když si myslím, že jsi vše zvládala bravurně! Já jsem s Jiříkem zažila něco podobného, i když malinko odlišného. Jirka byl první den zlatý, už od prvního přisátí miloval prsíčko. Druhý den začal blinkat a to mu vydrželo asi 8 měsíců. A tím začal celý kolotoč. Kojili jsme pořád, pak jsme chovali tak, aby měl hlavičku nahoře, aby dobře trávil, stejně zase blinkal a blinkal. Poblinkal úplně všechno a¨všechny. Byla to prča, hlavně když jsme byli někde na návštěvě. Jakoby naschvál si vybíral nové sedačky, nové svetry, všechno musel pokřtít. Spinkal většinou u mě v náruči a nebo u prsíčka. Je fakt, že se nechal hned od začátku ošidit dudlíkem a to byla paráda, když chvilku dudlal a byl spokojený. Nejvíc jsem nechápala, jak může přibývat, když mi přišlo, že všechno vyzvrací. Teď mi to vše připadá úsměvné a těším se na druhé mimi. Hrozně jsem si přála holčičku, protože ty jsou přece jiné, klidné. Po Tvém článku jsem pochopila, že to tak není a tak si říkám, že co je dáno, to je dáno. Stejně bysme ty naše prcky nedaly!
Nedokázala jsem si představit Jirku bez prsíčka a dudlíka! Kojila jsem do jeho 2 let, pak jsem zjistila, že jsem těhotná a tak jsem si říkala, že zkusím přestat. (před tím už probíhalo více pokusů) Tentokrát to dopadlo perfektně, jestli to bylo tím, že jsem byla plná euforie z počínajícího těhotenství a v klidu jsem mu opakovala, že maminka už mlíčko nemá, že všechno vypil. Shodou okolností si prokousl svého oblíbeného dudlíka, jiného by do pusy nedal, tak jsem se děsila, jak bude spát... A vida, spí teď celou noc, bez dudlíka, bez prsíčka, dokonce ve své postýlce. I když ji mám těsně u své postele, bez mříží, takže ráno může pohodlně za mnou.
Teď nás čeká učení na vlastní pokojíček, jsem zvědavá, jak to dopadne. Zatím si tam nechce ani sám hrát, je zvyklý být pořád s námi. Ale nějak to dopadne. Ostatně jako všechno. A už se na všechno nové těším. Všem maminkám přeji pevné nervy a spokojené usměvavé děti!
Martina