Milá pani Veroniko,
precetla jsem prave rozhovor o Vasi Lucce. Sama jsem maminkou 13-ti mesicni Lucky. Je muj andilek.
Od malicka jsem tupozraka, ne nijak moc, nenosim ted uz ani bryle, ale zrak jsem si vzdycky chranila a znamenal a znamena pro me strasne moc. Kdyz jsem byla tehotna, moc jsem se bala, o oci naseho miminka - je v poradku, zdrava - nekdy az moc :-)). Nevim ani proc Vam pisu. Moc obdivuju vsechny lidi jako je Lucka, vazim si jich, za jejich odvahu zit. Preju Vam hodne sily a mnoho krasnych spolecne prozitych dni s Vasimi dcerami. A Lucce, dekuju za jeji slova na konci clanku, je to sikovna slecna, verim ze se ji podari se naucit vsechno, co si preje. Dekuju Vam obema za clanek.
Povzbudil me, ani nevim proc me to tak "vzalo". Diky a ahoj,
Martina a Luci