Bohuzel, musim konstatovat, ze jsem na tom stejne. Fyzicky a organizacne vse zvladam, ale psychicky vubec. Vsude ctu a slysim jak mit mimi je nejkrasnejsi vec na svete, jak me kamaradky prozivaji nejkrasnejsi, nejstastnejsi obdobi sveho zivota. Ja nikoli. Pro me je to jedna velka nocni mura. Nejsem stastna, nedokazu se uvolnit, radovat. Dite mam hodne, tim to nebude. Muj zivot se zmenil o 180 st. a ja se s tim asi nejsem schopna smirit. Prvni mesice jsem si to nepripoustela, a tak to jeste slo. Nalhavala jsem si, ze vse je v poradku, nic se nemeni a muzu vse delat jako predtim. Bohuzel po cca 8 mes. mi zacalo dochazet, ze nic neni v poradku, realita je uplne jina, ze nic nezvladam( organizacne ani financne), nejsem schopna se soustredit(cist, psat, divat se na film?hahaha), radovat, spat. Jakmile slysim jak ostatni ziji, co delaji,pripadam si neskutecne mimo, pasivni, neschopna. ZAcinam se bat, ze po materske se nebudu schopna vratit do prace. Absolutne si neverim po vsech strankach a je to cim dal tim horsi. Manzel je hodny a pomaha, dite si pral, presto na nem vidim (slysim), ze ostatni ziji tak a tak a my nedelame nic(i kdyz na vylety jezdime, do restauraci chodime atd.). V praci ma kolem sebe same mlade lidi bez zavazku, nebo pany, za ktere vse resi manzelky. To rozhodne nepomaha. Teorie, ze pokud clovek chce, muze s ditetem delat vse jako predtim, je sice hezka, ale zcestna. Nic neni jako predtim! Nekdy si rikam, ze kdybych byla nemela v zivote, zadna prani a cile, byle bych ted stastnejsi.Bohuzel patrim k tem, kteri se chteji realizovat i jinak nez vychovou miminka. Tim ovsem nerikam, ze ten kdo deti miluje a je s nima stastny je spatny. To v zadnem pripade. Zde me napada jen veta z Babicky "STASTNATO ZENA"