Jakube, asi jsi se trochu seknul, nemáme ani byt, bydlíme u mého táty, který po mamčině smrti zůstal sám, ani chata není naše, jen tam můžeme jezdit a ty psi jsme zdědili po mamince. A pokud Ti nepřipadá důležité mít kde bydlet, kam jako pražák jezdit dýchat aspoň o víkendu a podobné věci, asi jsi velmi zvlášní tvoreček. My jsme si tedy opravdu nedovolili o děťátku ani uvažovat, dokud jsme si nebyli jistí, že se jeho život bude odehrávat trošku jinde než na chodbách sociálky při žebrání o různé podpory a přídavky. Ale i tak se dá určitě žít...Přeji Ti aby jsi nikdy nemusel řešit takové "hlouposti" v životě, jako, kde bydlet....