Ahij všichni!Náhodou jsem našla tyto stránky a tak jsem se začetla že si říkám,že jsem měla toto číst již dříve.Ono se totiž nadarmo neříká nic nepotěší více,nežli zjištění,že v tom či onom nejste sám.I my patříme mezi rodiče,před kterými lidi utíkají do krytů a zavírají své drobečky do bezpečí.Máme holčičku,krásnou,modrookou blondýnečku která se jeví jako andílek.Tato vize však trvá několik prchavých okamžiků a tato princezna dá okamžitě každému jasno,jak to s ní je.Začnu popořádku.Od mala -co začla chodit,tak já neustále lítala vedle ní.Neznala a nezná dodneška co to je chodit.Ona prostě lítá.Takže,dokud byl kočárek,tak jsem byla relativně v pohodě.Pouze jsem musela skousnout příšerný brek,protože ji to v kočárku nebavilo.Od té doby-dcerce je pět let to s námi vypadá tak že-nemáme možnost jít někam bez ní,protože ji nikdo nechce hlídat.Takže neznáme kino,divadlo atdto nepíšu proto že bych si stěžovala,my se už smířili s tímto životním stylem.Malou máme rádi a tak se pereme s každodenním bojem o přežití jak říkám každé návštěvě ať už u lékaře,či obchodu.Tam to vypadá tak,že nevím zda to je u všech andílků,s touto diagnozou ale naše malá prostě utíká.Stále a všude.Takové Tesco,Globus či Ikea.....to je ráj.Nezná strach z neznámého prostředí.Snažíme se ji udržet ale pokaždé se ji povede vytrhnout se nám a je fuč.Dnes jsme docela profici,už víme kam asi mohla jít a kde ji máme hledat ale byla tu i chvilka,že jsem ubrečená lítala po obchoďáku a hledala svoji holčičku.I ona se zdokonalila a to v tom ,že pokud se ji to vymkne a ona nás nenajde a nám se také nedaří jde k informacím a nechá si nás vyhlásit.Rovněž s návštěvama to je o život.Naposledy jsem byla u kamarádky právničky,musím podotknouti že mé přátelství,s touto ženou si cením o to více,protože se neznáme ještě tak dobře a ona se ke mě hlásí i poté,co jsem se svojí dcerou absolvovala návštěvu u ní.Vysvětlím-nejdříve Pája prolítla byt a zjistila co kde mají a co jim chybí.Poté začala prohledávat místnost po místnosti až objevila prádlo připravené na žehlení a bylo vymalováno.Začala modní přehlídka a nevynechala ani kravatu manžela mé známé.To jsem byla na omdlení a když je začala okřikovat že neslyší televizní pořad tak jsem se rychle rozloučila a jelo se domů.Tyto děti neznají ostych,Pája řekne co si myslí a já v dnešní době nedělám nic jiného nežli žehlím její maléry a stále se někomu omlouvám.Ve školce a to byla soukromá školka protože jsem věděla že z normální by ji vyhodili hned na začátku.Bohužel i tato školka nevydržela nápor a když naše holčička dětem překazila sváču-převrhla vozík s právě tou svačinkou...nám doporučili aby jsme si malou nechali doma.Byli jsme i u odborníka-lékař,který nám měl poradit jak přežít vedle takového miláčka...dopadlo to hrozně.Bylo nám zděleno,že musíme zakazovat a zakazovat .To jsme ještě tak nějak vzali.Když však nám bylo zděleno že není dobré abychom si společné chvilky užívali jako rodina-prý ten třetí je vždycky na ocet,to mě hlava nevzala.Tak jsme se rozloučili a další termín který nám lékař vnucoval jsme prostě odmítli.Bojujeme sami a věříme,že zvládneme a jednou bude líp.Držme si palce a držme je našim dětem.Stojí to zato,tyto děti jsou velice citlivé a potřebují naši lásku a pochopení mnohem více nežli děti,kteří nemají takovéto problémky.Ahoj Naďa.S