Bell, skvělej článek. Hlavně hodnotím to, že píšeš To je skvělý!!! Jen se toho drž. Já to asi vzdám a jen budu (samotřejmě velice vtipně) reagovat na tvoje článečky.....

Já teda šestinedělí tak moc zase neprožívala. Pravda asi po 4 nedělích od porodu u mě nastal zlom a já pomalu začala věřit, že asi jsem těhotná. :-)))(kde se nám doma vzalo dítě, to nechápu do teď - a to už má 7 měsíců!!)Mimochodem NIKDY nepochopím, KDE v tom břichu jako mohla bejt a rozhodně je nad mý síly pochopit kudy vylezla! :-)))
Cestou z porodnice jsem se na ní pořád koukala, jak je v autosedačce a nechápala jsem, kde jsme k ní přišli....... a doma všechno bylo ve stylu "tak já se vám o ní postarám..." Prostě jako kdybych jí měla na hlídání. Nebo tak nějak. S dětma jsem jakž-takž zacházet uměla, tak v tom problém nebyl...... jen pochopit, že je to "moje" miminko. Pravda udivující a chválící řeči sousedek, co jsme potkávaly mi přiváděly na vrchol blaha, ale stejně. Bohužel jsem měla to samé nutkání jako Bellana každému na potkání říct, jak byla veliká a jak rychlej a pohodovej porod jsem měla. Chudinky.... asi je to moc nezajímalo, ale to zase nezajímalo mě.
No a co se týká šití..... sama jsem se teda nekontrolovala..... nemám odvahu. A vzhledem k tomu, že bylo podle primáře v porodnici "velký" soudím, že velký asi bylo. Jenže mi nikdo neřekl, že si nemám po porodu sedat do mého oblíbeného tureckého sedu. A když mi tak přistihl doktor asi třetí den po porodu při kojení, tak náhle pochopil, proč šití drží a kůže okolo je potrhaná........ marně jsem se bránila, že mi to nikdo neřekl. Prostě mě spodek nijak nebolel. Vlastně mi nebylo nic. Jen jsem byla nevyspalá. A nic víc.

Takže milé nastávající a budoucí maminky........ neděste se. To, že někdo to má takhle znamená jen to, že vy to budete mít úúúplně jináč!!! Páč jako všechny děti jsou stejné, ale vlastně každé je jiné, tak to samé platí i o porodu, těhotenství, šestinedělí, výchově a vůbec.......